Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příspěvěk po 2 letech

2. 1. 2010
Ano a nevím proč vlastně. Čas na to pořád je, ale možná mi došlo, že timhle svym psaním na net toho moc nezmůžu. Sice jsem se vždycky trochu vypsala, ale že by mi to nějak pomohlo. Většinou, když jsem psala o Pawlovi, tak to bylo ještě horší, ale tak je to vždycky, když myslíte na někoho, koho máte rádi / nebo ste měli rádi a on vás nechce, a nebo on je moc daleko. Nebo jednoduše všechno dohromady. Ne, že bych přestala psát úplně, to ne. Víte, mám svůj deník :) ale to má hodně lidí akorát o tom nemluví. Píšu do něj.. no jednou za 2 měsíce.. za půl roku, jak se mi chce, a hlavně když je co psát! Občas se vracím na začátek toho deníku a čtu si ty kecy, co jsem napsala jako 15-ti letá, asi jako dneska tyhle stránky! Opravdu mě to překvapilo, věděla jsem, že se ve mě skrývá něco víc než 16-ti letej spratek :-D ale tohle sem nečekala... nechovala jsem se jako spratek, ale jako docela normálně žijící člověk. Dokonce jsem ani nepsala "mno" ani vElKý A mAlÝ pÍsMeNa :-D asi sem byla vždycky divná.. ale nikdy mi to nepřekáželo v ničem. Každej se mě vždycky nějak snažil pochopit a když ne, tak se semnou nebavil. Jak je tomu dnes? Neska už mě lidi vůbec nechápou a když to zkoušej, tak moc nepochoděj. Nedá se svítit, život jde dál. Už mě ani nepřekvapujou věci, který mě kdysi normálně překvapili. Ne, že bych ztratila cit... no ikdyž možná trochu. Časem vám dojde, že nemusíte všechno tak prožívat, ale zase se ochudíte o ty pocity a emoce a všechno kolem toho. A o to já jsem podle mě přišla. Hlavně jsem se uzavřela a to bylo nějak potom, co jsem opustila tenhle web. Lidi se mění a díky týhle stránce a mýmu deníku to na sobě vidím. Ta změna se mi na jednu stranu líbí a na druhou ne. Hodně mi toho vzala, ale nadruhou stranu mi taky něco zbylo a něco nového přibylo. Jaká jsem byla už teď neovlivním, můžu ovlivnit jedině to jaká budu... ikdyž teda fakt nevim jak :) Přemýšlím o tom, že bych zase začala aktivně psát, ale víte, jsem líná ... a než bych se k tomu dokopala. Navíc nevim, jestli má cenu tohle provozovat dál, ale rušit web rozhodně nehodlám. Tak jako nehodlám vyhodit svůj deník ;) Je tu kus mého zrovna ne moc šťastného období.
Možná to tak mělo být. Bylo to těžký a já hledala nějakou schůdnou cestu. Těžko říct.

Lidé by měli hledět před sebe, a neohlížet se za sebe, protože by se taky nemuseli nikdy otočit zpět dopředu.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář